Muntii Ciucaş

Mapa pohoří Ciucaş - dobrá mapa nejnavštěvovanější části tohoto pohoří. Mapu jižní části jsme s sebou neměli (využívali jsme náčrtek pohoří Baiul-Ciucaş z průvodce olympia a hlavní skály byly již zdaleka vidět, takže jsme udržovali přibližný směr k nim.)
Zdrželi jsme se zde asi tři dni. Do nejatraktivnější severní části jsme vešli přes sedlo Bratocea a oba hlavní skalnaté hřebeny jsme v klidu přešli během dne. Potkávali jsme zde víc turistů než v jiných částech - v jižní části za sedlem Bratocea jsme nepotkali žádné. Stavovali jsme se u chaty Ciucaş - je tam bufet, ale je to vysokohorská chata a podle toho také mají navýšené ceny. Jsou zde nádherné skalnaté útvary


Ciucaş - citováno z knihy Karpatské hry

Malebné hory. Mohly by mít i další jména. Zelenobílé, jalovcové, hrubozrnné hory. Nejsou rozlehlé, za den je přejdeš, půjdeš-li ze sedla Bratocea k východu do nitra Východních Karpat. Ale nezapomeň, že i na západ od sedla se ještě rozkládá Ciucaş pod jménem Bobu, nebo - rozuměl-li jsem dobře kolozubému pastýři - Babeš. Kdysi jsem se tudy vydal, bez mapy, s bláhovou představou, že do večera dojdu až kamsi na Piatra Mare v pohoří Bîrsei, jímž končí Východní Karpaty. Nevěděl jsem, že mezi mnou a jím stály ještě hory Gîrbovei či Doftanu, Baiu. A tak jsem spatřil jen západní Ciucaş, ovcemi spasený, borůvčím porostlý. Po náhorních mokřinách pobíhali kulíci hnědí a pláně neměly konce. Vrátil jsem se do sedla a šel raději k východu - teprve tam najdeš, bratříčku, pravý Ciucaş! Zvláštní skály: bílý slepenec tvoří skalní jehly, kupy, bludiště, obrovské stěny, hrubé zdi, skalní koule a římsy, úhledné a ozdobné, strmé a bílé, jalovcem, pěnišníkem a travou hustě porostlé. Kdysi jsem viděl na fotografiích podobný kraj v jižní Číně. Bratočská skalní sfinga připomínala Boží prst: fialovými hvězdnicemi pokrytá čněla osaměle k nebi na hranicích valašské a sedmihradské země. Od Sedmi hradů se na ní valila studená černá mlha, od jihu ji ozařovalo valašské slunce, říkali jsme jí Skála pravdy. Její nohy tonuly ve žluti kontryhelů, nikde jich nerostlo víc.
Uprostřed hor, na hebkojmenné pláni Kiruška, stojí k pláči prostá chata - srdce turistického Čukáše. Odtud jsme šli dál travami, pak údolím bílých býků a pak už jen houstnoucími bučinami vysoko nad Kolibím údolím do sedla Boncuţa. Až tam, bratříčku, na pramenech řeky Buzău končí malebné čukášské hory a začíná Siriu, nejzápadnější z buzauských pohoří. Odtud dál již chodí jen málo poutníků. Jen bílá volská čtyřspřeží těžce táhnou po bědných cestách z lesů obrovské buky.



Charakteristika pohoří Ciucaş
- dle průvodce olympia

Leží v jihovýchodní části rumunských Karpat východné od pohoří Gîrbova (Baiul). Horstvo je tvořeno usazenými horninami, z převážné míry vápencem, dále pak slepenci, které byly erozním působením přírodních sil vymodelovány do fantastických tvarů. Nejvyšší vrchol pohoří Ciucaş - dosahuje výšky 1959 m. V bezprostřednlm sousedství leží nevelké pohoří Siriu s nejvyšší horou Bocirnea (1662 m).