Muntii Piatra Craiului


Mapa Piatra Craiului ---> severní část a jižní část - je to pouze černobílý nákres z průvodce olympie, který jsem stáhl z jiných stránek na internetu. Vytiskl jsem to na A4 (z každé strany jednu) a bohatě tato mapka stačila - nebyl vůbec problém se podle ní orientovat a jít.
Strávili jsme zde pouhé tři dny - nepřálo nám počasí. Hlavní hřeben je opravdu unikátní a dá se přejít za jeden den.
K příjezdu sem jsme využili jediné vlakové spojení sem, a to do vesnice Zărneşti - trať z Brašova. Na konci vesnice u chaty Gura Rîului se dá v pohodě stanovat. Další místa kde jsme v této oblasti spali je laminátová kopule na vrcholu Ascutit a poté stanování na lesní louce pod La Omem.
Na cestě po hřebeni je vhodné si vzít větší zásoby vody, neb nahoře žádnou neseženete (každý jsme si s sebou nesli asi 4 litry. Také není vhodné chodit po hřebeni za špatného počasí - zastihneli vás tam bouřka, tak je to životu nebezpečné, neboť po strmých svazích se prakticky nedá sestoupit do údolí (tj. relativního bezpečí).


Piatra Craiului - citace z knihy Karpatské hry

Nebetyčné hory. Vápencové stěny se zvedají tak, že nestačíš zaklánět hlavu. Pohoří svítí jako prohnutý dračí hřbet, úzký a ostrý, a barvu mu určuje slunce, které ho obchází: někdy oslnivě bílou, jindy modrobílou, za večerů bělorůžovou, růžovobílou. Bělostnými skalními okny padají sluneční paprsky, v propastných údolích teče voda, pohlédneš podruhé a dolina je suchá, voda se propadla.
Králův Kámen nepatří mezi zcela opuštěná pohoří, ale množství poutníků je dosud snesitelné. Ztraceni v západních kolmých stěnách se ozývají horolezci jako skalní datlíci.
Až z cizích zemí sem přijíždějí lidé za rostlinami. Piatra Craiului kvete jako botanická zahrada, nízká, barevná, slavná. Hvozdík kalizon, který roste jen tady, se drží na skalních římsách a výstupcích. Turistické cesty nejsou o mnoho schůdnější, na Králově Kameni bys neměl trpět závratí. Během několika kilometrů vyjdeš, vylezeš do výše přes dva tisíce dvě stě metrů. Zlá věc je bouřka na hřebeni, který je leckde tak ostrý, že se na něm neudržíš. Přicházejí-li černá mračna, sestup raději o trochu níž, ale ne o mnoho, abys nepřišel do strmých, nelezitelných roklí a stěn.
Čím hlouběji k jihu, tím opuštěnější je Králův Kámen, sklání se mezi ramena dvou řek Dimbovice a její útlejší sestry Dimbovicioary, které tečou soutěskami. Na sever, na brašovskou stranu, naopak lidí přibývá.
Jdeš-li ještě z Piatra Craiului na nejvyšší rumunské hory Fagaraš, jdi nejraději přes hory Iezer a Papušu, užiješ si v nich víc samoty, větru a plání.


Charakteristika pohoří Piatra Craiului - dle průvodce olympia

Piatra Craiului souvisí s pohořím Făgăraş na západě a s pohořím Bucegi na východě. Rozprostírá se na ploše necelých 130 km2 . Jeho hlavní hřeben se srpovitě stáčí od jihu, kde se zdvihá z údolí řeky Dîmboviţa, k severovýchodu. Poblíž města Zărneşti klesá do údolí řeky Bîrsa Mare. Vzdušnou čarou není hlavní hřeben delší než 15 km, je však výraznou dominantou krajiny a jednolitou, takřka nepřerušenou páteří pohoří. Kulminuje vrcholem La Om (2239 m), jež výrazně převyšuje zelený límec lesů a luk. Spadají z něho strmé pobočné hřebeny (mnohdy spíše pilíře a žebra), oddělující řadu dolin, které jsou většinou velmi příkré a zejména na severní a severozápadní straně pohoří fascinují velmi divoce romantickými scenériemi. Mnohé z těchto dolin jsou na straně přilehlé k hlavnímu hřebeni strmé, tudíž turisticky neschůdné. Protilehlé jižní a východní svahy hlavního hřebene mají menší sklon, rostlinstvo na nich vystupuje výše a je hojnější. Po této straně je hlavní hřeben sledován ještě dalším pásmem hor o 400 až 600 m nižším. Ty netvoří souvislý hřeben a až na malé výjimky nejsou skalnaté, ale zalesněné. Od jihu k severu to jsou vrcholy Piatra Galbena, Cozia, Pietrele, Toancheş, Zănoga a Piatra Mică. Mezi jejich pásmem a hlavním hřebenem se táhnou doliny pokryté malebnými a hustými jehličnatými a smíšenými lesy, přerušované lesními loukami, pasekami a pastvinami se salašemi. Mnohde se údolí mění v divoké skalní soutěsky se stěnami stovky metrů vysokými. Piatra Craiului je přírodní rezervací, vápencový podklad a příznivé klimatické poměry podmiňují hojný výskyt horské květeny s velkým množstvím endemitů.
Po geologické a mineralogické stránce je pohoří rovněž zajímavé a svérázné. Celý masív je vybudován z velmi čistého bílého vápence. Výrazně převládá vertikální členění vrstev, což vytváří typický charakter skalních partií, jež jsou protkány kolmými spárami, komíny a žleby. V několika místech, kde se přece jen jeví vrstvení horizontální, vznikly kolmé stěny 400-600 m vysoké (Abruptul Marului Grohotiş).
V pohoří je množství krasových útvarů a jevů. Jsou to četné soutěsky, průrvy, skalní převislé stěny, arkády, "tekoucí" suťoviska vápencového štěrku a vyvěračky. Nalezneme zde i jeskyně - Dîmbovicioara je přístupná s amatérskými průvodci z řad mládeže za dobrovolný poplatek spolu se zapůjčením světla. Jeskyně Peştera Urşilor je pozoruhodná nálezy kostí jeskynního medvěda.