Putování po Šumavě

doba konání: 8.8.1998 - 13.8.1998
účastníci: Jitka , Hanka , Groula, Míla , já a Bára
Fotky: PV
výrazná místa pochodu:
(podrobněji)
Železná Ruda / restaurant Okula / Velký Javor - Gr.Arber / Arber See / Černé jezero / Čertovo jezero / Špičák / Debrník / jezero Laka / Prášily / říčka Křemelná / Stodůlky - dopadová plocha střel / údolí Otavy / Renštejn / Sušice

druhý den poté, co jsem se vrátil z pochodu Náchod - Děčín, mi volal Groula, zda bych nejel na menší výlet na Šumavu. Přestože jsem byl z předchozího pochodu mírně zhuntován, tak jsem na to kývl a těšil se na víceméně relaxační trek po Šumavě.

1.den - Sraz byl tradičně na Hlavním Nádraží. Sešlo se nás celkem pět a pes. Dámskou společnost tvořili Jíťa a Háňa a dále jel Míla a Groula, který s sebou vzal svého psa - Báru.
Lístky byli již koupeny a tak jsme nasedli na vlak směrem Železná Ruda. Ve vlaku jsme potkali nějaké dva trempy, kteří nám doporučili Železno Rudskou hospodu Okula a tak poté, co jsme tam dojeli a nákupem doplnili ještě zásoby, jsme do této restaurace zašli. Pojedli jsme, popili jsme, a pak jsme se konečně vydali na cestu.
Naplánovali jsme, že se nejprve podíváme na nejvyšší horu Šumavy a tou je Velký Javor (Großs Arber). Tato hora je ovšem na německé straně hranice, nicméně je to celkem blízko z Rudy. Šli jsme tedy směrem k hranici, kterou jsme prošli celkem bez problémů - prakticky vůbec nás nekontrolovali.
V Německu bylo všude čisto a Němce co jsme potkávali byli celkem milí, i když nás trochu děsilo jejich halasné Krís Got (psáno foneticky), kterým se s každým zdraví. Akorát jsme zprvu měli problémy zorientovat se v jejich značení turistických cest. Značí je malýma značkama podobnými naší naučné stezce a pokud vím, tak jsme nenarazili na jinou barvu než zelenou a červenou, které se navzájem různě proplétají, takže člověk může lehce dojít úplně někam jinam než původně zamíšlel, pokud si na to nedává pozor.

< jezero Arber See

Naším prvním cílem bylo jezero pod Velkým Javorem - Arber See. Tam jsme došli už když se stmívalo, takže výstup na horu jsme nechali na zítra a mezitím hledali vhodné místo na přespání. A to byl problém, protože jsme zoufale nemohli najít nějaké dobré místo na přespání pod širákem. Nakonec jsme nouzově přespali na jedné slepé lesní cestě. S doplněním vody takový problém není, protože po cestě jsme míjeli několik studánek.

2.den - Vstali jsme kolem deváté hodiny a poté co jsme se zbalili, tak jsme se vydali na Velký Javor. Cesta byla celkem pohodová, protože nechodilo mnoho lidí - nahoru totiž jezdí lanovka a většina Němců se radši vyveze než aby to vyšlápla po svých. Jak byla cesta klidná, tak právě naopak bylo nahoře přelidněno - je to jedna z nejnavštěvovanějších hor tohoto regionu (asi jako u nás Sněžka). Bylo opravdu nádherné počasí, což je záruka krásných výhledů na všechny světové strany (doporučuji dalekohled, který Groula našťestí měl).

   
1) vrcholek Velkého Javoru  2)  Groula a Míla na cestěz Velkého Javoru     3) Cesta z (nebo na) Velký Javor   
 4) Míla sleduje krajinu z Gr. Arberu


Poté co jsme si to nahoře pořádně prohlédli a odpočinuli si, tak jsme se vydali na cestu dolů. Ta byla opět celkem klidná, protože většina Němců jezdí lanovkou i dolů !!!
Když jsme sestoupili do vesnice pod Javorem, tak jsme se vydali po červené značce směrem k hranicím. Tato cesta není hraniční přechod, ale vede částečně po hranici. Poté co jsme vystoupili na hraniční kopec a došli k hraničním kamenům, tak jsme si odpočinuli, a pak jsme to prošli lesem zpět do Čech.

< Na hranici

Po cestě jsme přešli přes vykácený pruh lesa, který se táhl jako dálnice do nedohledna nehledě na terén - velmi zajímavý pozůstatek z dob komunismu, který naštěstí pozvolna zarůstá novým lesem.
Po několika stech metrech chůze jsme došli na cestu, která vede směrem k Černému jezeru (tam jsme chtěli přesně dojít). Stmívalo se a mi hledali vhodné tábořiště. Nakonec jsme se uložili na jednom plácku u cesty. Problém byl ovšem s vodou (po delší době sucha většina pramenů vyschla). Šli jsme pro ní k Černému jezeru, kde je menší plůtek za nímž je pumpa, kde jsme nabrali celkem chutnou vodu - vadná snad není, když je zde 1. pásmo hygienické ochrany.
U našeho nocležiště bylo i ohniště a tak byl dlouho do noci i oheň.

3.den - Probudil nás štěkot Báry na nějaké procházející lidi a chvíli nato jsme vstali.

<  Černé jezero

K poledni jsme došli k Černému jezeru, kde jsme opět doplnili vodu a vydali se směrem k Čertovu jezeru. Všude bylo celkem dost lidí - je to velmi frekventovaná cesta.
U Čertova jezera jsme udělali celkem dlouhý odpočinek. Krásu těchto dvou jezer netřeba popisovat.
Od Čertova jezera jsme došli k železniční zastávce Špičák a odtud jsme vlakem jeli 3 km do Železné Rudy - našeho startovního bodu před dvěma dny - byl to takový menší okruh po dominantách Šumavy.
Opět jsme zašli do restaurace Okula na jídlo a když jsme trochu "slehli", tak jsme se opět vydali na cestu.
K večeru jsme tedy šli na Debrník, kde je i studánka, kde jsme nabrali vodu. Kousek od ní jsme v lese našli příjemnou mítinku, kde se dalo výborně přespat.

4.den - Ráno mi bylo trochu chladno a tak jsem vstal dříve než ostatní a zahříval se čerstvě uvařeným čajem. Po poledni jsme byli zbaleni a vyrazili na cestu. Zašli jsme ještě k té studánce u Debrníku, jenže díky déle trvajícím suchům z ní žádná voda už netekla - ani tak bídně jako včera večer.

<  jezero Laka

Naše cesta vedla k několik kilometrů vzdálenému jezeru Laka. Cesta to je velmi příjemná a hezká a také relativně nová. Za komunistů zde bylo jakési hraniční pásmo kam se příliš chodit nesmělo. Nyní zde vedou turistické cesty krásnou neporušenou přírodou. Cestou jsme minuly akorát jednu velkou chátrající budovu (zřejmě bývala pohraniční posádka), na které se dalo ještě přečíst heslo "Buduj mír, posílíš vlast" nebo tak nějak podobně.
Pozdě odpoledne jsme došli k jezeru Laka, kde jsme dali delší pauzu. Postupně jsme se zdrželi tak dlouho, že jsme se zde rozhodli i přespat. Vodu jsme riskli nabrat z lesních potůčků - nikomu nic nebylo.

5.den - Ráno jsme naše nocležiště zahladili ještě pečlivěji než kdy jindy, takže by nikdo nepoznal, že tam někdo nocoval (přece, jenom je zde národní park).
Počasí bylo stále slunečné a tak jsme v dobré náladě vyšli v poledne cestou do obce Prášily. Zde jsme navštívili místní hostinec a udělali nějaké nákupy. Později odpoledne jsme se vydali na další cestu směrem k říčce Křemelná - k dopadové ploše střel Stodůlky. Kdysi se zde zřejmě konala vojenská cvičení - dnes je tu naštěstí klid. Nicméně do okolních luk se příliš chodit nedoporučuje.
Bylo dusno a vypadalo to, že bude pršet a tak jsme se zde zastavili pod jedním ze Šumavských přístřešků (jsou celkem velké) a rozhodli se že tu přenocujeme. Sehnali jsme dříví na oheň, vodu jsem nabral v jediném prameni ve svahu co jsem ještě našel. Nakonec jsme se vykoupali v Křemelné, což je velmi příjemné osvěžení.
Večer opravdu pršelo jako z konve a také k tomu byla pěkná bouřka, takže jsme byli rádi, že jsme pod stříškou u ohně.

6.den - Ráno svítilo opět slunce. V poledne jsme vyšli na další pochod a pomalu jsme došli do údolí Otavy a odtud do Renštejna. Zde jsme se stavili v restaurantu a přemíšleli kam dál, neboť se znovu schylovalo k dešti. V 16:00 jsme se vydali na cestu. Nemohli jsme najít tábořiště a k tomu začalo pršet a pěkně jsme zmokli.
V této situaci přišel Groula s plánem "beta" a to že ještě dnes dojdeme do Sušice a jedem o den dřív domů. Šli jsme tedy po silnici do Sušice (opět se rozpršelo) a vešer jsme došli na Sušické náměstí. Zde jsme ovšem zjistili, že Sušické nádraží je jaksi stranou a tak jsme ještě šli 3km na nádraží po stále rovné silnici.
V 21:00 jsme došli (celkem utahaní) na nádraží a zjistili, že vůbec poslední vlak jede za čtvrt hodiny a tak jsme byli rádi, že zde nemusíme nocovat. A tak jsme vyjeli na noční cestu do Prahy (s přestupem v Horažďovicích a v Plzni).
V Praze jsem přijel na Smíchovské nádraží v 0:18, ale když jsem vběhl do metra tak jsem zjistil, že poslední metro již odjelo. Naštěstí jsem dlouho nečekal na noční autobus a v 1:30 v noci jsem mohl ulehnou do své postele, která mi po posledních dnech už začínala chybět.

<  Naše skupina

 

 

7.den - Dva dodatky nakonec.
1. Ostatní z naší skupiny chodili po Praze a čekali na první ranní spojení směrem na Kladno, takže vlasně přijeli podle plánovaného časového harmonogramu :-)
2. Večer vysílali v televizních zprávách reportáž ze Sušicka kde byla tuto noc jedna z nejhorších vichřic na našem území - to jsme už ovšem v klidu jeli směrem Praha...

Upozornění: Groula tento výlet také popisuje na svých stránkách - klikni zde. Pojal to trochu podrobněji, ale myslím, že to už nikdy nedopíše víc než přes první den :-)))))).
Fotografie: pokud není uvedeno jinak, tak jsem autorem fotografií já.
Pokud má někdo nějaké připomíky k fotkám (třeba, že nechce aby zde byla fotografie na níž se vyskytuje) nechť mi napíše a nějak to vyřešíme.


Zpět na hlavní stránku.